Zdeněk Randák

a

Státní bezpečnost (StB) svou činnost prováděla mimo jiné pomocí provokací, při nichž buď do protikomunistické skupiny nasadila vlastní agenty, nebo rovnou takové uskupení sama vytvořila. Ilegalisté, kteří si v dobré víře mysleli, že se angažují proti režimu, pak svou činnost prováděli dle scénáře vyprodukovaného StB. Jedním z takto oklamaných byl Zdeněk Randák (nar. 16. 11. 1919 ve Strážnici).

V lednu roku 1949 jej jeho známá seznámila s jistým Ottou Kettlerem, jenž se vydával za důstojníka zahraniční armády generála Sergeje Ingra s tím, že byl pověřen vedením odbojových aktivit v Československu. Ve skutečnosti se jednalo o recidivistu a agenta StB Ottu Pavelce. Ten zprostředkoval Randákovi kontakt na svého spolupracovníka Václava Justa, s jehož pomocí Pavelec organizoval další provokační činnost. Zdeněk Randák začal dle instrukcí sbírat informace o náladách obyvatelstva, továrnách zbrojního průmyslu a počtech a výzbroji Lidových milicí. Též zajistil řadu vysílaček, s jejichž pomocí zinscenoval Pavelec několik fingovaných vysílání. Na Pavelce také navedl několik osob, které chtěly uprchnout do zahraničí. Tito zájemci o emigraci však končili v rukou Bezpečnosti. Pavelcovi dále předal větší obnos peněz na protirežimní aktivity; tyto prostředky však Pavelec použil k vlastnímu obohacení.

K zatčení Zdeňka Randáka došlo dne 26. 10. 1949. Dne 22. 7. 1950 jej Státní soud v Praze uznal vinným z velezrady a odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 let. Tento verdikt potvrdil Nejvyšší soud. Z vězení byl propuštěn dne 22. 12. 1959 se zkušební dobou stanovenou na 7 let.

Satisfakce se Zdeněk Randák dočkal až po pádu komunismu, kdy byl dne 31. 7. 1990 plzeňským Krajským soudem plně rehabilitován. Dne 8. 11. 1998 zemřel v Jaroměři.

Zdeněk Randák v roce 1950. Zdroj: Národní archiv.
Osvědčení.. Zdroj: Spis.

Josef Bedáň

Bohumír Dufek

Karel Metyš