Arnošt Članěk

MUDr. Arnošt Članěk (nar. 12. 1. 1919 v Praze) byl v lednu roku 1949 z politických důvodů vyloučen krátce před dokončením studia z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Poté pracoval jako pomocný ošetřovatel v nemocnici ve Volarech. Zde se v prosinci 1949 setkal s Jaroslavem Kaskou, který se po ilegálním odchodu na Západ vracel do Československa s úkoly zpravodajské povahy.

Arnošt Članěk souhlasil se zapojením do Kaskovy odbojové činnosti. Později mu doporučil jako spolehlivou osobu lesníka Františka Železného, který měl na rozdíl od něj přístup do hraničního pásma. Sešel se také s Kaskovým blízkým spolupracovníkem Janem Maškem. Zpravodajské aktivity Arnošta Člaňka nelze vzhledem k některým rozporům v dokumentech plně konkretizovat. Za jednoznačně doložený je ovšem možno považovat jeho podíl na ilegálním přechodu hranic v případě jistého Ing. Karla Kliky z Prahy.

Výzvědná síť, v jejímž rámci byl Arnošt Članěk od 24. 7. 1951 vazebně vyšetřován a později odsouzen, byla poměrně rozsáhlá. Její páteř tvořilo pět kurýrů napojených na západní zpravodajské služby, a to Jaroslav Kaska, Jan Mašek, Josef Ludvík, Vladimír Palma a Alois Bublík, na které bylo napojeno několik desítek spolupracovníků. Při domovní prohlídce Státní bezpečnost u Arnošta Člaňka nalezla určité množství písemností, fotografického materiálu, finanční hotovost včetně částky devatenácti dolarů a dvě pistole držené bez příslušného povolení.

Rozsudkem Státního soudu v Praze ze dne 21. 3. 1952 byl Arnošt Članěk odsouzen pro trestné činy velezrady a vyzvědačství k patnácti letům odnětí svobody. Z vězení byl propuštěn na základě prezidentské amnestie dne 10. 5. 1960. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století se neúspěšně pokoušel o zrušení svého rozsudku v rámci rehabilitačního řízení, jeho návrh byl roku 1971 zamítnut jako nedůvodný. K jeho plné soudní rehabilitaci došlo až v srpnu 1990. Toho se však Arnošt Članěk už nedožil. Zemřel dne 9. 12. 1984 v Českých Budějovicích.