František Možný

„Pétépák“ František Možný (*23. 4. 1930 - †23. 6. 2024) 

Připomínáme si životní osudy účetního a ekonoma Františka Možného, který byl v 50. letech 20. století nucen sloužit v pomocných technických praporech (PTP)⚒

František Možný se narodil ve Slavkově u Brna do nábožensky silně založené rodiny. Vystudoval Vyšší hospodářskou školu a nastoupil jako účetní do n. p. Čs. stavební závody Brno. Svůj volný čas vyplňoval činností v mládeži Československé strany lidové a katolické tělovýchovné organizaci Orel. V rámci odvodního řízení byl příslušnou komisí okresního vojenského velitelství označen jako osoba „politicky nespolehlivá“ s určením pro službu ve vojenských pracovních jednotkách. Důvodem bylo jeho náboženské ukotvení, jehož se odmítal vzdát.

Dne 15. 4. 1951 tak nastoupil vojenskou základní službu u 54. PTP Komárno. Po vykonání základního výcviku jednotlivce beze zbraně byl odevzdán do evidence 61. PTP Rumburk. V daném místě byl zařazen na pracoviště, kde konal dělnické práce v zemědělské prvovýrobě. Poté prováděl parkové úpravy u armádního objektu ve Stříbrné Skalici, nebo zednické činnosti na budově Ministerstva vnitra v Praze.  Podzimní období strávil opět prací v zemědělství. 

Dne 24. 12. 1951 byl přemístěn k IV. PTP Orlová, kde byl zařazen jako horník na dole Ludvík v Ostravě.  Protože byl vyšší postavy, nemohl těžit v nízkých slojích, a tak v dole montoval dopravní pásy. Pracoval v hloubce více než 600 metrů. Po ukončení vysilující směny se „pétépákům“ často nedostávalo prostoru pro žádoucí odpočinek a následovalo ubíjející politické školení prosycené komunistickou ideologií. Jelikož byl přidržen k vykonání výjimečného vojenského cvičení, musel i nadále fárat a do zálohy byl propuštěn až dne 25. 11. 1953. Jen víra a pospolitost ostatních „pétépáků“ dodávaly Možnému sílu k překonání nelehkého životního období. Ve vojenských táborech nucených prací strávil dlouhých 32 měsíců. 

V civilu se vrátil ke své profesi. Dálkově vystudoval obor ekonomika a řízení průmyslu na Vysoké škole ekonomické, což mu umožnilo stát se ekonomem na oborovém ředitelství Průmyslového stavitelství v Brně. 

Ve svobodných časech vstoupil do politiky a několik let působil jako zastupitel městské části Brno-sever. Organizační schopnosti využil jako místopředseda Moravskoslezského svazu VTNP – PTP.