Helena Šidáková

V říjnu 1948 odešel manžel Heleny Šidákové (nar. 6. 5. 1925 v Praze) do americké okupační zóny v Německu, kde se stal spolupracovníkem americké vojenské kontrarozvědky CIC. Tato služba jej v lednu 1949 vyslala na misi do Československa. Po návratu do vlasti se Zdeňku Šidákovi podařilo s manželkou opětovně navázat kontakt. Začali se scházet víceméně pravidelně a Helena Šidáková poskytovala manželovi podporu při zpravodajské činnosti. Byla zasvěcena do jeho plánů, pomáhala mu při navazování kontaktů s lidmi, které měl získat pro spolupráci, a zároveň sloužila i jako spojka, když od manžela přebírala a příslušným lidem doručovala zprávy. 

Koncem března 1949 se Helena Šidáková rozhodla ještě se dvěma kamarádkami odejít na Západ. Při pokusu o přechod hranice byla na československém území zadržena. V rámci vyšetřování vypovídala v tom smyslu, že z důvodu sociální nouze chtěla odejít do zahraničí za manželem, přičemž zcela zamlčela své tajné kontakty s ním jako kurýrem CIC v Československu. Z vazby byla propuštěna a její trestní řízení v Klatovech pokračovalo na svobodě pro pokus o opuštění republiky. Dne 15. 4. 1949 však byla znovu zatčena a vyšetřování se ujala Krajská správa StB v Praze, která již disponovala konkrétními informacemi o její protirežimní činnosti. 

V rámci skupinového monstrprocesu byla Helena Šidáková rozsudkem bývalého Státního soudu v Praze ze dne 23. 12. 1949 odsouzena pro spáchání velezrady a vyzvědačství k trestu odnětí svobody v trvání 20 let. Nejvyšší soud dne 20. 12. 1950 výši trestu snížil na 16 let. Z vězení byla propuštěna v březnu 1955 na základě prezidentské milosti. 

Pád totalitního režimu přinesl Heleně Šidákové zasloužené ocenění jejích aktivit na podporu činnosti CIC v roce 1949. V srpnu 2012 obdržela ze strany ministerstva obrany osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Byl jí rovněž přiznán status válečného veterána. Zemřela v srpnu 2019.