Jaroslav Kunstfeld
„Pétépák“ Jaroslav Kunstfeld (*1. 4. 1928 - †1. 1. 2026)
Přibližujeme životní příběh zemědělce Jaroslava Kunstfelda, který byl v 50. letech 20. století nuceně zařazen do pomocného technického praporu (PTP)⚒
Narodil se v Moravičanech na Šumpersku do zemědělské rodiny, která obhospodařovala třináct hektarů půdy. Kolektivizační praktiky po komunistickém převratu tvrdě dolehly i na jeho rodinu, která odmítala vstoupit do jednotného zemědělského družstva. Byly jim určovány přemrštěné dodávky zemědělských komodit, za jejichž neplnění následovaly tvrdé tresty.
Po provedeném odvodu konaném u Okresního doplňovacího velitelství v Olomouci byl shledán způsobilým k vykonání vojenské základní služby, kterou nastoupil dne 1. 10. 1950 u 3. leteckého náhradního praporu ve Valašském Meziříčí. Záhy byl přemístěn na posádku Plavecké Podhradie, kde vykonal základní výcvik jednotlivce. Vše nasvědčovalo tomu, že by jeho služba mohla proběhnout bez větších komplikací. K tomu nakonec nedošlo, jelikož po politických prověrkách u útvaru byl Kunstfeld dne 29. 11. 1950 přemístěn k 56. PTP Horní Suchá. Následně byl zařazen do přímé uhelné těžby na dole Prezident Gottwald, později vykonával zednické práce při zajišťování důlních šachet proti zřícení. Po ukončení směny se musel jako ostatní „pétépáci“ podrobovat zdlouhavým pořadovým cvičením a různým politickým školením. Jelikož byl přidržen k vykonání výjimečného vojenského cvičení, do civilu byl propuštěn až po zrušení klasifikace „E“. Došlo k tomu dne 25. 11. 1953.
Poté se vrátil ke své dřívější práci na statku, pak se stal zedníkem a opravářem zemědělských strojů v místním JZD. V zemědělském sektoru setrval až do odchodu do důchodu. Ve svobodných časech po roce 1989 se stal místostarostou obce a usiloval o obnovu demokratických poměrů ve společnosti.
Životní osud Jaroslava Kunstfelda je svědectvím o perzekuci zemědělců v období komunistického režimu i o nelehkém postavení mužů nuceně zařazených k pomocným technickým praporům.
