Jaroslav Severin

Jaroslav Severin (nar. 7. dubna 1914 v Náchodě) přijal v létě 1949 od svého kamaráda Josefa Vaška nabídku zapojit se do činnosti protirežimní skupiny BEMA (zkratka Beneš–Masaryk), kterou na Pardubicku vytvořil účastník protinacistického odboje Josef Bulíček. Jaroslav Severin sloužil hlavně jako spojka, od dalšího člena skupiny Aloise Lhotského vyzvedával ilegální tiskoviny a předával je Josefu Vaškovi k dalšímu rozšiřování. Šlo např. o časopis „Boj za svobodu a demokracii“. 

V srpnu téhož roku dostal za úkol opatřit úkryt pro případné získané zbraně a výbušniny. Ten domluvil v jednom opuštěném domě v obci Hluboká prostřednictvím známého Vlastimila Bureše. Odcizení trhavin z lomu ve Skutči však již zůstalo pouze v rovině plánů. Od podzimu 1949 pak postupně docházelo k zatýkání osob napojených na různé odbojové skupiny ve východních Čechách, což se dotklo i Jaroslava Severina, který v lednu 1950 putoval do vyšetřovací vazby. Dne 30. 6. 1950 byl odsouzen rozsudkem bývalého Státního soudu v Praze pro spáchání trestného činu velezrady k 11 letům nepodmíněného trestu odnětí svobody, ke ztrátě celého jmění a čestných občanských práv na dobu 10 let. 

Z vězení byl podmínečně propuštěn v květnu 1956. Jako většina bývalých muklů měl problém s hledáním zaměstnání. Uplatnění našel nejprve pouze jako dělník na stavbách, později pracoval v n. p. Pragoděv. Zemřel dne 14. 2. 1986 ve Skutči.