Ladislav Škoda
Ladislav Škoda (nar. 7. 7. 1925 v Brně) byl původním povoláním instalatér, po roce 1948 pracoval jako řidič u Československých stavebních závodů. V lednu 1951 souhlasil se zapojením do odbojové skupiny „Titan“ a v následujících čtyřech měsících se podílel na šíření protirežimních letáků. Asi padesát kusů rozhodil v Brně na Cejlu (tehdy Gottwaldova třída), na Špitálkách a v Kopečné a Anenské ulici. Později se účastnil také rozšíření několika set výtisků v okolních obcích. Služebními automobily a na motocyklech vozil vedoucího skupiny Vladimíra Zeleného i její další členy na schůzky do Hustopečí, Synalova a Valtic. Participoval rovněž na shromažďování a ukrývání zbraní.
Dne 26. 5. 1951 byl Ladislav Škoda zatčen a dne 9. 2. 1952 odsouzen Státním soudem – oddělení Brno za velezradu k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti let a vedlejším trestům. Do procesu „Vladimír Zelený a spol.“ bylo zařazeno celkem dvacet devět obžalovaných. Ladislavu Škodovi přitížil fakt, že v květnu 1948 formálně vstoupil do KSČ. K aktivním straníkům přitom rozhodně nepatřil. Od listopadu 1948 až do svého vyloučení v souvislosti s účastí v protikomunistickém odboji zůstal v postavení kandidáta členství. Obvyklá čekatelská lhůta byla přitom stanovena na dobu dvou let.
K výkonu trestu byl Ladislav Škoda poslán do uranových lágrů na Jáchymovsku. Začínal na pozici pomocného dělníka v hlubině, později pracoval jako zámečník na povrchu. Na svobodu byl propuštěn v rámci květnové amnestie roku 1960.
Po roce 1989 byl Ladislava Škody rehabilitován. Patří k oceněným účastníkům odboje a odporu proti komunismu, kteří po roce 1989 neposkytli žádný pamětnický rozhovor ani jiné veřejné svědectví. Zemřel dne 17. 9. 2007 v Brně.
