Samuel Belluš

JUDr. Samuel Belluš (nar. 2. 10. 1916 v obci Slovenská Ľupča) pocházel z evangelické rodiny. Po maturitě na banskobystrickém gymnáziu pokračoval ve studiích na právnické fakultě Slovenské univerzity v Bratislavě, na níž v roce 1940 dosáhl titulu doktora práv. V době existence Slovenského štátu byl zaměstnán v advokátní kanceláři Štefana Krále. Během své praxe mimo jiné obhajoval osoby obviněné z ilegálních a odbojových činností. Sám se pak do protinacistické resistence zapojil. Po vypuknutí Slovenského národního povstání se stal místopředsedou Slovenské národní rady. 

V roce 1946 byl zvolen poslancem ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu (DS). Jako politik se dostával opakovaně do sporů s komunisty, především kvůli své kritice SSSR. Po únorovém puči v roce 1948 uprchl Samuel Belluš před hrozícím zatčením do zahraničí. 

Usadil se v Londýně. Zde se angažoval ve Světové luteránské konferenci a v Pomocném výboru pro politické uprchlíky. Samuel Belluš byl jedním z ustavujících členů Rady svobodného Československa, což byl vrcholný politický orgán poúnorového exilu. Působil také jako vedoucí Studijního odboru rozvědné organizace Czechoslovak Intelligence Office (CIO), kterou zaštitovala britská tajná služba MI6. V roce 1952 se přestěhoval do USA poté, co v rozhlasové stanici Svobodná Evropa (RFE) získal post redaktora. V roce 1960 se přesunul do mnichovské redakce RFE a o 12 let později zastával funkci ředitele československého vysílání. Na této pozici setrval až do svého odchodu do důchodu. Dne 4. 7. 1998 zemřel v Mnichově.