Tomáš Pertile

„Pétépák“ Tomáš Pertile (*2. 9. 1933 - †20. 4. 2019)
 
Připomínáme si životní osudy zámečníka a popularizátora astronomie Tomáše Pertileho, který byl v 50. letech 20. století nucen sloužit v pomocných technických praporech (PTP)⚒

Narodil se v Ostravě-Zábřehu do rodiny úředníka a sociální pracovnice. Dětství prožil střídavě v rodném městě a u prarodičů v Berouně. Po smrti otce a kvůli nemoci matky strávil dva roky v sirotčinci v Liptále na Vsetínsku. Vyučil se zámečníkem a soustružníkem. V rámci odvodního řízení byl příslušnou komisí okresního vojenského velitelství označen jako osoba „politicky nespolehlivá“ s určením pro službu ve vojenských pracovních jednotkách. 

Dne 31. 10. 1953 nastoupil vojenskou základní službu u 63. PTP Košice. Základní výcvik jednotlivce beze zbraně vykonal v posádce Nováky, odkud byl přemístěn na pracoviště výstavby objektů v Banské Bystrici. Dne 16. 1. 1954 byl přeložen k 59. TP Bílina, kde pokračoval ve výkonu dělnických prací na stavbě. V Litoměřicích se tak podílel na výstavbě bytových domů u nádraží. Poslední úkoly v rámci vojenské služby plnil na staveništi v Lovosicích. Dnem 1. 11. 1955 byl přidržen k vykonání výjimečného vojenského cvičení, které bezprostředně navázalo na jeho vojenskou službu. Dne 22. 12. 1955 byl konečně propuštěn do civilu.  

Po vojně byl přijat jako skladník do národního podniku Pozemní stavby. Při zaměstnání dálkově vystudoval gymnázium. Začal se zajímat o astronomii a stal se členem klubu, který měl zázemí v lidové hvězdárně v centru Ostravy. Své znalosti si prohluboval během víkendových soustředění příznivců astronomie ve Valašském Meziříčí. Díky svému rozhledu pak v letech 1963 až 1972 ostravskou lidovou hvězdárnu vedl. Pertile prováděl pozorování Slunce, sledoval zatmění a další vesmírné úkazy. Jeho nejoblíbenější činností bylo především organizování pozorování pro veřejnost a přednášková činnost. Kvůli zveřejňování informací a promítání filmů o americkém kosmickém programu Apollo byl komunisty ze zaměstnání propuštěn a ke spolupráci s hvězdárnou a planetáriem v Ostravě se mohl vrátit až po sametové revoluci. Za dlouholetou popularizaci astronomie po něm byla v roce 2004 pojmenována vesmírná planetka.