Vladimír Menšík

„Pétépák“ Vladimír Menšík (*9. 12. 1927 - †15. 5. 2024) 

Životní příběh zemědělce Vladimíra Menšíka je svědectvím o osudu člověka, který se v 50. letech 20. století stal obětí komunistické perzekuce a byl nuceně zařazen do pomocných technických praporů (PTP)⚒

Narodil se v Olomouci, své dětství a dospívání prožil v Kostelci na Hané na rodinném hospodářství. Po dokončení obecné školy nastoupil na gymnázium v Prostějově, které v roce 1947 ukončil maturitou. Protože jeho život ve velké míře určovala víra, rozhodl se vstoupit do kněžského semináře a stát se duchovním. Jeho touha nebyla naplněna, jelikož komunisté teologickou fakultu v roce 1950 zavřeli. V této situaci se o něj začala zajímat vojenská správa s tím, že bude povolán k vojenské základní službě. 

Dne 6. 9. 1950 nastoupil vojenskou základní službu u 51. PTP Mimoň. Po vykonání základního výcviku jednotlivce beze zbraně byl přemístěn na pracoviště výstavby vojenských objektů v prostoru Ralsko. Počáteční měsíce roku 1952 strávil jako lesní dělník u Vojenských lesů a statků Mimoň, zanedlouho byl ale znovu odeslán na staveniště v pozici řadového dělníka. Po ukončení směny se musel jako ostatní „pétépáci“ podrobovat zdlouhavým pořadovým cvičením a různým politickým školením. Dnem 1. 10. 1952 byl přidržen k vykonání výjimečného vojenského cvičení, které fakticky znamenalo prodloužení jeho služby. Do civilního života se mohl vrátit až 31. 12. 1953. Ve vojenských táborech nucených prací strávil dlouhých čtyřicet měsíců. Lehké chvíle neprožívali ani jeho rodiče, kteří byli v mezidobí nuceni vstoupit do jednotného zemědělského družstva, což znamenalo zásadní zásah do života rodiny i fungování rodinného hospodářství.

Po propuštění z vojenské služby pracoval manuálně ve stavebnictví v rámci podniku Moravostav. Nezůstal u dělnické pozice, postupně se vypracoval a stal se stavbyvedoucím. V této funkci se podílel na realizaci řady staveb v Olomouci a okolí. Přestože celý život pracoval v jiném odvětví, než původně zamýšlel, ve své práci našel zalíbení a spokojenost. Závěr života prožil v domově důchodců v Kostelci na Hané, kde strávil svá poslední léta.