Jan Kupczok
Jan Kupczok (nar. 20. 10. 1923 v Jablunkově) pocházel ze zemědělské rodiny. Po absolvování povinné školní docházky začal vypomáhal na domácím hospodářství. S ohledem na skutečnost, že jej jeho otec nechal napsat do tzv. Deutsche Volkliste č. 3 (osoby vhodné k poněmčení), musel Jan Kupczok narukovat v září roku 1944 do wermachtu. V lednu roku 1945 byl zajat. Během zajetí byl zraněn a odvezen do Velké Británie, kde vstoupil do československé armády. Do republiky se vrátil v roce 1946.
Jak Kupczok po propuštění z armády pracoval na rodinné usedlosti až do roku 1948, kdy nastoupil jako dělník do třineckých železáren. Na podzim 1952 byl dvěma kolegy z práce získán do protistátní skupiny, v archivních dokumentech pojmenované jako „Spojené evropské národy – SEN“. Ilegalisté si vytkli za cíl rozšiřovat členskou základnu a zaopatřit si zbraně, s jejichž pomocí by prováděli sabotážní akce. Od listopadu 1952 až do ledna 1953 se Jan Kupczok zúčastnil celkem 5 schůzek skupiny a rovněž výjezdu do Kysuckého Nové Mesta na Slovensku, kde participoval na získání nového člena. Na konci ledna 1953 v obavách před prozrazením se odbojáři rozhodli odejít do hor. Zhruba týden pobývali na chatě při vrchu Ostrý v Beskydech. Při cestě zpět Jan Kupczok ukryl samopal s náboji, což byla jediná zbraň, kterou skupina disponovala.
Strach z dopadení se ukázal jako opodstatněný, neboť StB se podařilo do skupiny nasadit svého konfidenta, což vedlo k zatčení Jana Kupczoka a jeho společníků v únoru 1953. Dne 26. 8. 1953 byl v rámci skupinového procesu jmenovaný odsouzen Krajským soudem v Ostravě pro spáchání velezrady k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 let. Během výkonu trestu utekl Jan Kupczok dne 6. 11. 1955 v nočních hodinách spolu s dalšími 11 spoluvězni vyhloubeným tunelem z tábora Nikolaj. Již po dvou dnech byl dopaden, což vedlo k navýšení jeho trestu o dalšího 2,5 roku a přemístění do věznice Leopoldov. Na svobodu byl propuštěn na základě prezidentské amnestie dne 10. 5. 1962.
Pád nenáviděného režimu přinesl Janu Kupczokovi nejen zaslouženou soudní rehabilitaci, ale i ocenění jeho postojů v době totality. V prosinci 2014 obdržel od ministerstva obrany osvědčení účastníka 3. odboje dle zákona č. 262/2011 Sb. Dne 16. 8. 2016 zemřel v Třinci.
