Jiří Boháč

„Pétépák“ Jiří Boháč (*8. 1. 1932 - † 21. 6. 2024) 

Přibližujeme životní příběh elektrotechnika Jiřího Boháče, který byl v 50. letech 20. století nuceně zařazen do pomocných technických praporů (PTP)⚒

Narodil se v Klokočově u Chotěboře do rodiny obchodního zástupce a hostinského. Brzy se rodina přestěhovala do Malče, kde Boháč vychodil obecnou školu, aby poté pokračoval ve vzdělávání na chotěbořském gymnáziu. Protože s kamarády nesouhlasili s politikou komunistické strany, kterou realizovala po převzetí moci, vytvořili protirežimní letáky, jimiž „volali všechny Čechoslováky pod prapor svobody“. V listopadu 1948 je pak rozvezli po obcích okolních okresů. Naneštěstí byli dopadeni. Vzhledem k nízkému věku byli potrestáni podmíněnými tresty a vyloučením ze studia na všech školách v Československu. V této situaci si Boháč obtížně sháněl zaměstnání, a tak se nakonec stal pomocným dělníkem ve Strojní a traktorové stanici v Malči. Později získal řidičské oprávnění a pracoval jako traktorista. 

Po provedeném odvodu konaném u příslušné okresní vojenské správy byl shledán způsobilým k vykonání vojenské základní služby. Jako „politicky nespolehlivý“ byl povolán dne 1. 9. 1952 k 68. PTP Komárno, kde vykonal základní výcvik jednotlivce beze zbraně. Poté byl zařazen na pracoviště výstavby vojenských objektů v Žilině a Liptovském Mikuláši. V nelehkých podmínkách budoval skladovací prostory pro materiál určený ženijnímu vojsku železničního pluku. Dne 15. 4. 1953 byl přemístěn k 60. PTP Děčín a zařazen na pracoviště v Pardubicích určeného k výstavbě vojenského letiště. Dne 19. 12. 1954 mu byla zrušena klasifikace „E“. Jelikož byl přidržen k vykonání výjimečného vojenského cvičení, byl z vojenské služby do civilu byl propuštěn až dne 29. 11. 1954.

Po návratu do občanského života se mu podařilo dokončit gymnázium v Chotěboři a nastoupit na Fakultu slaboproudé elektrotechniky (radiotechniky) ČVUT. Pracoval pak v kolínském podniku TESLA, kde se podílel na výrobě nové radiostanice. V roce 1969 přešel do n. p. Pozemní stavby Praha, v jehož elektro oddělení setrval až do odchodu do důchodu. Svobodné časy po roce 1989 mu přinesly možnost oprávněné rehabilitace a získal i potřebný čas, aby se věnoval své zálibě ve sbírání mincí a malířství. V oboru numismatika se stal soudním znalcem.