Jan Vývoda

„Pétépák“ Jan Vývoda (*21. 12. 1924 - †26. 12. 2025)

Připomínáme si životní příběh římskokatolického kněze a salesiána Jana Vývody, který byl v 50. letech 20. století nucen sloužit v pomocných technických praporech (PTP)⚒

Narodil se v Hranicích do rodiny samostatného krejčího, přičemž jeho matka aktivně vypomáhala v manželově podniku. Studoval osmileté gymnázium, z něhož byl během nacistické okupace vlasti kvůli účelové redukci studentů vyloučen. Následně krátce pracoval v rodinné dílně, než byl totálně nasazen u organizace Technische Nothilfe v německém Essenu. S blížícím se závěrem světového konfliktu byl přemístěn do textilní továrny v Hranicích, kde byl zaměstnán jako dělník. 

Po válce, v roce 1945, dokončil studium na odborné krejčovské škole a znovu nastoupil na gymnázium, které o rok později úspěšně zakončil maturitou. Poté se rozhodl pro kněžské povolání a vstoupil do salesiánského řádu, zaměřeného na výchovu mládeže. V roce 1949 přešel do salesiánského centra v pražských Kobylisích, odkud byl následující rok, během Akce K, internován do kláštera v Oseku. Na podzim téhož roku byl jako „politicky nespolehlivý“ povolán ke službě ve vojenských pracovních jednotkách.

Dne 5. 9. 1950 nastoupil vojenskou základní službu u 53. PTP Město Libavá, kde vykonal základní výcvik jednotlivce beze zbraně. Následně byl odeslán jako pracovník na staveniště. Počínaje dnem 12. 2. 1951 byl zařazen jako lesní dělník u Vojenských lesů a statků. Od 26. 1. 1952 vykonával práce v podnikovém zahradnictví. Jedním z mála zdrojů jeho duchovní posily v tomto období byly tajně sloužené noční bohoslužby. Dnem 4. 9. 1952 byl přidržen k vykonání výjimečného vojenského cvičení, které bezprostředně navázalo na jeho vojenskou základní službu. V celém jeho průběhu vykonával různé stavební práce na stavbě železničních tratí a silnic. Nejprve v rámci 62. PTP Štoky, posléze byl přemístěn k 67. PTP Zdechovice. Do civilu byl propuštěn až dne 31. 12. 1953.  Ve vojenských táborech nucených prací nakonec strávil čtyřicet měsíců.

Po návratu do civilního života pracoval ve šroubárně a drátovně v Libčicích nad Vltavou, kam denně dojížděl z Prahy. Po čtrnácti letech změnil zaměstnání a začal se živil jako čistič oken a výloh v pražském podniku Úklid. V roce 1967 byl tajně vysvěcen na kněze a nadále působil v rámci salesiánské komunity. V šedesáti letech odešel do penze a až do své smrti působil jako výpomocný duchovní v kobyliské farnosti. Je pohřben na Ďáblickém hřbitově v Praze.