Jaroslav Melkus
Jaroslav Melkus (nar. 14. dubna 1901 v Lukově) svůj protikomunistický postoj veřejně demonstroval tím, že před květnovými volbami v roce 1948 agitoval bílým lístkem proti jednotné kandidátce. Též byl činný v rámci kampaně, kdy byly na americkou ambasádu zasílány dopisy požadující uspořádání svobodných voleb v Československu pod patronací OSN.
V květnu roku 1949 vyhledal Jaroslava Melkuse jeho švagr Josef Černohous, jenž mu sdělil, že se na něj vyptával jistý Gustav Smetana z Litohoře. O několik dní později dostal Melkus přímou nabídku od Smetany, aby se zapojil do jím vedené odbojové skupiny. Melkus sice odmítl Smetanovu žádost, aby se stal jedním z vedoucích, přislíbil však, že bude Smetanovu uskupení poskytovat podporu. Plnil především funkci spojky, opatřoval zprávy o náladách obyvatelstva, sbíral informace o agilních funkcionářích KSČ a získal ke spolupráci svého známého sedláka Antonína Plichtu.
Na podzim 1950 však byla Smetanova skupina infiltrována příslušníkem jihlavské StB Františkem Marečkem, který vystupoval jako „major Vašek“. Marečkovi se postupně podařilo dostat protirežimní aktivity pod svou kontrolu. Dle jeho pokynů se odbojáři měli zaměřit na podporu blíže neupřesněného převratu iniciovaného ze Západu. Ve skutečnosti se Mareček soustředil na sbírání důkazního materiálu pro budoucí politické procesy.
K zatčení Jaroslava Melkuse došlo začátkem května 1951. Soudní monstrproces, v němž figuroval, byl účelově vsazen do kauzy Babice, při níž byli zavražděni tři komunističtí funkcionáři. Dne 21. 5. 1952 byl Jaroslav Melkus Státním soudem uznán vinným z trestných činů velezrady a pomoci při vraždě, za což byl odsouzen k absolutnímu trestu. Proti rozsudku se odvolal. Nejvyšší soud však dne 24. 10. 1952 verdikt potvrdil. Dne 23. 3. 1953 byl Jaroslav Melkus popraven ve věznici Praha-Pankrác. Jeho ostatky byly uloženy ve společném hrobě na Ďáblickém hřbitově v Praze. Po pádu komunismu byl v roce 1990 plně soudně rehabilitován.
