Josef Buršík
Josef Buršík (nar. 11. 9. 1911 v Postřekově) pocházel z malorolnické rodiny. Vystudoval stavební průmyslovou školu v Plzni a pracoval jako stavební asistent. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu roku 1939 se rozhodl proti nacismu bojovat se zbraní v ruce. V červenci téhož roku uprchl do Polska, kde se stal členem československého legionu. Po porážce Polska odešel do SSSR, kde byl internován v táboře NKVD. V únoru roku 1942 mu bylo umožněno vstoupit do československého armádního tělesa, jež se formovalo v Buzuluku. Absolvoval školu pro důstojníky a po prodělání výcviku na tambovském učilišti byl zařazen do tankových jednotek 1. čs. samostatné brigády. V listopadu roku 1943 se vyznamenal v bojích o Kyjev, za což mu byla udělena Zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu.
Po válce byl jmenován velitelem tankové brigády v Ostravě. Ač byl příslušníkem východní armády a nositelem nejvyšších sovětských vojenských vyznamenání, s komunistickou ideologií nesympatizoval. Kvůli svým negativním názorům na politiku KSČ, které se nebál veřejně prezentovat, byl v listopadu 1949 zatčen a dne 7. 3. 1950 odsouzen pro velezradu na 10 let trestu odnětí svobody. Na konci srpna 1950 však uprchl z plicního oddělení olomoucké vojenské nemocnice, kam byl převezen z mírovské věznice v důsledku zhoršení svého tuberkulózního onemocnění. Štěstěna jej neopustila a podařilo se mu úspěšně překročit hranice na Západ.
V roce 1955 se Josef Buršík usadil ve Velké Británii, kde se angažoval v Československé obci legionářské v zahraničí (ČSOL), v níž prošel rozličnými pozicemi od pokladníka až po člena vedení. Jako vrcholný představitel ČSOL se účastnil veřejných akcí a pietních aktů, což se týkalo např. odhalení busty Jana Palacha v Londýně. Navazoval rovněž kontakty s dalšími exilovými organizacemi, jako bylo Naardenské hnutí nebo londýnský Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných. Uveřejnil řadu protikomunisticky zaměřených textů. Za připomenutí stojí dopis adresovaný sovětskému předsedovi vlády Kosyginovi, v němž režim nastolený v SSSR označil za diktátorský. Proslulým se stalo jeho vrácení válečných vyznamenání, které odevzdal v roce 1968 na sovětské ambasádě v Londýně na protest proti srpnové agresi.
Vlast, za niž proléval krev, mohl Josef Buršík navštívit až v období po 17. 11. 1989. V červenci 1990 byl plně soudně rehabilitován a v říjnu téhož roku byl povýšen do hodnosti generálmajora. Dne 30. 6. 2002 Josef Buršík zemřel v britském Northamptonu. V roce 2005 mu byl prezidentem republiky udělen in memoriam Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy. V roce 2024 byl za svou činnost v exilu oceněn osvědčením účastníka odboje a odporu proti komunismu dle zákona č. 262/2011 Sb.
