Josef Holeček

„Pétépák“ Josef Holeček (*5. 5. 1931 - †5. 4. 2002) 

Připomínáme si životní osudy dělníka Josefa Holečka, který byl v 50. letech 20. století nucen sloužit v pomocných technických praporech (PTP)⚒

Narodil se v Žandově u Rokycan do zemědělské rodiny, která obhospodařovala několik hektarů polností. Po absolvování měšťanské školy se spolupodílel na péči o rodinné hospodářství. Kolektivizační praktiky tvrdě dolehly i na jeho rodinu, která odmítala vstoupit do jednotného zemědělského družstva. V rámci odvodního řízení byl příslušnou komisí okresního vojenského velitelství označen jako osoba „politicky nespolehlivá“ s určením pro službu ve vojenských pracovních jednotkách. Přitěžující okolností se Holečkovi stala jeho náboženská víra a skutečnost, že se veřejně zastával církve a kněží, kteří byli režimem šikanováni.

Dne 1. 9. 1952 nastoupil vojenskou základní službu u 67. PTP Zdechovice, kde vykonal základní výcvik jednotlivce beze zbraně. Následně byl přemístěn k 61. PTP Rumburk a zařazen na pomocné technické práce na výstavbě kasáren v Týništi nad Orlicí. Podmínky v těchto útvarech byly velmi náročné – vojáci čelili tvrdé fyzické práci, nedostatku, špatnému zacházení i neustálému politickému dohledu. Po vykonání výjimečného vojenského cvičení byl dne 29. 11. 1954 konečně propuštěn do civilu. Ve vojenských táborech nucených prací strávil dlouhých 26 měsíců. Toto období pro něj znamenalo nejen fyzickou zátěž, ale i hlubokou osobní zkušenost s nespravedlností tehdejšího režimu.

Poté se vrátil ke své práci v zemědělství, v níž setrval až do odchodu do důchodu. Ten prožil ve Staňkově na Domažlicku. Osud Josefa Holečka je jedním z mnoha příběhů, které připomínají, jak hluboce zasahovala politika komunistického režimu do životů obyčejných lidí.