Josef Malár

„Pétépák“ Josef Malár (*19. 1. 1925 - †1. 10. 2010) 

Přibližujeme životní příběh římskokatolického kněze Josefa Malára, který byl v 50. letech 20. století nuceně zařazen do pomocných technických praporů (PTP)⚒

Narodil se v Nové Lhotě na Hodonínsku do malorolnické rodiny, která obdělávala pět hektarů půdy. Hluboká náboženská víra jej přivedla ke studiu na řádovém gymnáziu benediktinů v Praze. Když nacisté školu uzavřeli, přešel na státní Jiráskovo gymnázium v Resslově ulici. Úspěšně absolvoval všech osm ročníků gymnázia a své středoškolské vzdělání završil maturitní zkouškou v roce 1947. Následně nastoupil na bohosloveckou fakultu v Olomouci. Studia bohosloví a teologie přerušily poúnorové události, mezi něž patřila mimo jiné likvidace církevního školství. V roce 1950 se Malár vrátil do svého rodiště a očekával brzké povolání k vojenské službě.

Po provedeném odvodu konaném dne 10. 3. 1947 u Okresního doplňovacího velitelství Praha byl určen pro vojenskou službu u 77. pěšího pluku Žlutice. Ze studijních důvodů mu byl opakovaně povolen odklad nástupu vojenské základní služby. V poúnorových časech byl označen za osobu „politicky nespolehlivou“ a vojenskou základní službu měl na základě povolávacího rozkazu vykonat ve vojenských pracovních jednotkách. 

Dne 5. 9. 1950 byl prezentován u 51. PTP Mimoň, kde záhy vykonal základní výcvik jednotlivce beze zbraně. Následně byl zařazen jako pracovník na pracoviště výstavby objektů v civilním sektoru. Nejprve pracoval v rámci Československých stavebních závodů v Praze, pak byl přemístěn k podniku Moravostav v Olomouci. Jistou dobu strávil i v kamenolomu v Lešanech u Benešova. V jarních měsících roku 1952 vykonával práce u Vojenských lesů a statků v Mimoni. Jelikož byl přidržen k vykonání výjimečného vojenského cvičení, do civilu byl propuštěn až dne 31. 12. 1953. Klasifikace „E“ mu ale byla nadále ponechána. Ve vojenských táborech nucených prací strávil dlouhých 40 měsíců.

Po návratu do civilního života začal pracovat jako pomocný dělník v n. p. Pozemní stavby Praha, odkud přešel do společnosti Konstruktiva Praha. Ve volném čase příležitostně studoval. Věnoval se oblíbeným cizím jazykům, jako byla portugalština a arabština, ale nezapomínal ani na rozvoj teologických vědomostí. V roce 1966 emigroval přes Jugoslávii a Rakousko do Západního Německa. Vystudoval teologickou fakultu a stal se knězem ve farnostech Bachhagel a Landshausen. Vedle běžné farní činnosti přicházel do styku s čs. emigranty z normalizačního Československa. Aktivní kněžskou činnost ukončil na přelomu tisíciletí návratem do vlasti.