Zdeněk Pinc
Doc. PhDr. Zdeněk Pinc (nar. 10. 2. 1945 v Příbrami) byl roku 1964 zvolen do výboru Československého svazu mládeže (ČSM) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako jeden z členů neformální skupiny „Klikoživ“ (Klika opozičních živlů). Materiály Státní bezpečnosti zmiňují jeho osobu poprvé roku 1967. V rámci nezávislého studentského hnutí se podílel mimo jiné na organizaci veřejných diskusních setkání. Byl redaktorem Literárních listů (1967–1968) a Listů (1968–1969). V této souvislosti navázal řadu kontaktů s pozdějšími čelnými představiteli disentu.
Roku 1972 musel Zdeněk Pinc z FF UK z politických důvodů odejít. Přijal proto pozici sociálního pracovníka se zaměřením na romskou problematiku ve Správě sociálních služeb na Praze 8. Zároveň se po dobu následujících dvou desetiletí zapojoval do pořádání bytových filozofických seminářů. Dne 1. 2. 1977 byl zveřejněn jeho podpis pod Prohlášením Charty 77. Krátce poté dostal v zaměstnání výpověď odůvodněnou právě tímto kritickým vystoupením proti normalizačním poměrům.
Roku 1978 Zdeněk Pinc podepsal petici za propuštění Jiřího Gruši a Pavla Roubala z vazby. V prosinci 1979 se připojil k „Žádosti o okamžité osvobození nespravedlivě stíhaných členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a signatářů Charty 77“. Rozmnožoval a distribuoval dokumenty Charty 77 i další samizdatové tiskoviny. Vedl literárně esejistickou revue Spektrum (1977–1979). Později publikoval mimo jiné v Kritickém sborníku pod pseudonymem „T. V. Schauer“ (šlo o nepravidelný oddíl věnovaný televiznímu vysílání). V exilu jeho texty vycházely v římských Listech a ve Svědectví.
Státní bezpečnost Zdeňka Pince systematicky sledovala. Dne 2. 4. 1980 se stal jeho byt v Cimburkově ulici na Žižkově místem zásahu bezpečnostních složek pod záminkou rušení nočního klidu. Poté byl účelově předveden k výslechu. K zadržení Zdeňka Pince došlo rovněž v listopadu 1987 v souvislosti s represemi proti samizdatovým Lidovým novinám. Ačkoliv ho ve druhé polovině osmdesátých let limitovaly existenční těžkosti (jako otec pěti dětí musel splácet vysokou půjčku na bydlení, a to v situaci, kdy mu pracovní perzekuce znemožňovala zastávat zaměstnání, které by odpovídalo jeho kvalifikaci), pokračoval ve své protirežimní činnosti až do listopadu 1989.
Přejeme hodně zdraví a pohody do dalších let!
