Zdeněk Slouka

Únorový puč v roce 1948 v Československu spustil uprchlickou vlnu osob, jež nechtěly žít v nastupující totalitě. Jednou z nich byl publicista Zdeněk Slouka (nar. 13. 8. 1923 v Brně).

Vyrůstal v rodině řemeslníka. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně v roce 1942 byl totálně nasazen v podniku Škoda Adamov, odkud však utekl a přidal se k partyzánům. Po válce vystudoval sociologii. V dubnu 1948 pomohl uprchnout na Západ svému známému Jiřímu Nehněvajsovi. Kontakty na převaděče poskytl také několika dalším lidem, jimž hrozila v Československu perzekuce. Na konci roku 1948 se sám rozhodl pro emigraci. 

Po krátkém pobytu v Rakousku zamířil společně se svou ženou do Austrálie. Zde zpočátku pracoval v manuálních profesích, později našel uplatnění jako knihovník. V roce 1952 se vrátil do Evropy, kde se stal politickým analytikem v organizaci US Army Information Control Unit. V roce 1954 se přesunul do USA, kde pro federální vládu analyzoval československý tisk. Této činnosti zanechal poté, co se mu podařilo získat místo komentátora v newyorské redakci rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Zároveň psal příspěvky týkající se Československa do periodika The Christian Science Monitor. Vystudoval politologii a od roku 1971 přednášel na Columbia University mezinárodní právo. Též stál u zrodu Československé společnosti pro vědy a umění, jež sdružovala české a slovenské intelektuály ve světě. 

Zděněk Slouka se dočkal konce nesvobody. Po pádu komunismu přednášel na Karlově univerzitě v Praze a publikoval v tisku, např. v Lidových novinách nebo v Respektu. Zemřel dne 23. 12. 2013. Za své protirežimní angažmá byl ministerstvem obrany in memoriam oceněn osvědčením účastníka odboje a odporu proti komunismu dle zákona č. 262/2011 Sb.