Zdeněk Strnad
Zdeněk Strnad (nar. 22. 5. 1920 v Českých Budějovicích) byl od podzimu 1948 informován o protikomunistických aktivitách svého švagra Jaroslava Kasky. Spolu se svou první manželkou Věrou mu pomohl s distribucí letáků. Jaroslav Kaska odešel v únoru 1949 do exilu, kde byl získán spolu s Janem Maškem ke spolupráci západní zpravodajskou službou. Manželé Strnadovi jim oběma při ilegálních návratech do Československa poskytovali svůj byt jako úkryt a místo pro setkávání s dalšími odbojáři. Snažili se rovněž získávat vhodné osoby do jejich výzvědné sítě.
Zdeněk Strnad vozil z Prahy korespondenci určenou politickým představitelům formujícího se exilu, již přepisoval neviditelným inkoustem. Opatřil také fotografický papír, léky i jiný materiál pro Josefa Ludvíka, bývalého příslušníka SNB, který po zběhnutí na Západ působil jako agent-chodec ve službách americké vojenské kontrarozvědky CIC (Counter Intelligence Corps).
Zdeněk Strnad byl zatčen dne 18. 7. 1951. Ve vyšetřovacím spisu jsou dochovány motáky, kterými se pokoušel z vazby varovat další ohrožené osoby. Odsouzen byl Státním soudem v Praze dne 19. 3. 1952 pro velezradu a vyzvědačství k trestu odnětí svobody na osmnáct let. Na svobodu byl propuštěn v rámci květnové amnestie roku 1960.
V roce 1968 patřil Zdeněk Strnad jako organizační referent k významným představitelům jihočeské organizace bývalých politických vězňů K 231. Zemřel v Českých Budějovicích dne 7. 11. 2010. O rok a deset dní dříve, než zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, nabyl účinnosti.
