František Gracias
„Pétépák“ František Gracias (*31. 5. 1929 - †23. 4. 1989)
Připomínáme si životní osudy dělníka Františka Graciase, který byl v 50. letech 20. století nucen sloužit v pomocných technických praporech (PTP)⚒
Pocházel ze zemědělské rodiny z Rozsíčky na Blanensku, která obhospodařovala několik hektarů polností. Po absolvování základní školní docházky se Gracias plně soustředil na práci na rodinném statku. V rámci odvodního řízení byl příslušnou komisí okresního vojenského velitelství označen jako osoba „politicky nespolehlivá“ s určením pro službu ve vojenských pracovních jednotkách.
Dne 1. 10. 1951 Gracias nastoupil vojenskou základní službu u IV. PTP Orlová, kde vykonal základní výcvik jednotlivce beze zbraně. Následně byl zařazen jako pracovník na hlubinném dole Evžen v Petřvaldě. Dnem 1. 10. 1953 měl být po dvou letech služby propuštěn do civilu, jelikož odsloužil branným zákonem stanovenou délku vojenské základní služby. Neprodleně byl ale povolán k vykonání výjimečného vojenského cvičení, a tak se mu vysněný odchod do civilu oddálil. I další měsíce tedy strávil ve funkci horníka v těžbě černého uhlí. Poté, co mu byla zrušena klasifikace „E“, byl dne 25. 2. 1954 propuštěn do civilu. Ve vojenských táborech nucených prací strávil dlouhých 29 měsíců.
Nakrátko se vrátil k práci v zemědělském hospodářství, kde setrval až do násilné kolektivizace rodinného majetku. V jednotném zemědělském družstvu byl pověřován různými úkoly, jež se snažil plnit se vší odpovědností. Další pracovní uplatnění mu ale znemožnila vážná nemoc, která jej přivedla do invalidního důchodu. Vojenská služba u PTP zanechala u mnohých „pétépáků“ šrámy na duši, a tak i Gracias o ní nerad hovořil, i proto je při koncipování jeho připomínky k dispozici nemnoho údajů.
