Jaroslav Šlezinger

Jaroslav Šlezinger (nar. 29. 4. 1911 v Jilemnici) pocházel z dělnického prostředí. Díky svému výtvarnému talentu byl přijat na tamní Průmyslovou školu sochařskou a kamenickou. V letech 1936–1939 pak studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Po absolutoriu nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Brně. V souvislosti se studentskými protesty v roce 1939 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen, z něhož byl propuštěn v roce 1942. Usadil se v Jihlavě. 

V dubnu 1949 se stal členem odbojové organizace Karla Veselého, která působila od podzimu 1948 v Jihlavě a okolí. Tato tzv. jihlavská skupina sbírala informace, jež byly zasílány do zahraničí, koncipovala a kolportovala protirežimní letáky, zapojila se do převaděčství, plánovala akce proti členům lidosprávy a hromadila zbraně pro vedení sabotážní činnosti. Jaroslav Šlezinger v tomto směru zaopatřil větší množství nábojů a podařilo se mu ke spolupráci získat několik dalších osob. Skupina však byla v létě 1949 infiltrována spolupracovníkem StB, což vedlo k likvidaci celého uskupení. 

Dne 7. 9. 1949 byl Jaroslav Šlezinger zatčen a dne 11. 2. 1950 jej bývalý Státní soud v Praze v rámci skupinového monstrprocesu uznal vinným ze spáchání trestného činu velezrady a spoluviny na nedokonané vraždě, za což mu byl vyměřen nepodmíněný trest v trvání 25 let. Během výkonu trestu odnětí svobody byl poslán na práci do uranových dolů, což zásadním způsobem ovlivnilo jeho zdravotní stav. Zemřel dne 2. 8. 1955 na rakovinu plic ve vězeňské nemocnici ve Vykmanově.