František Pitor

Elektrotechnik František Pitor (nar. 19. 7. 1923) navázal v září 1949 v Plzni kontakt s kurýrem Vladimírem Jáskem napojeným na západní zpravodajské služby. Opakovaně mu poskytl ubytování a podílel se na opatřování zpravodajských informací a jejich odesílání prostřednictvím mrtvých schránek. Jedna z nich se nacházela v Praze na Olšanských hřbitovech, druhá na klosetu mezinárodního rychlíku Praha – Paříž. 

Dne 21. 5. 1950 byl František Pitor zatčen a dne 23. 11. téhož roku odsouzen Státním soudem v Praze pro velezradu a vyzvědačství k odnětí svobody v trvání pětadvaceti let a vedlejším trestům. Do procesu „Vladimír Jásek a spol.“ byla spolu s Františkem Pitorem zařazena také jeho manželka Libuše a její sestra Milada Kraftová. Z výkonu trestu byl podmínečně propuštěn v rámci květnové amnestie roku 1960. Na jaře 1968 se stal zakládajícím členem organizačního výboru plzeňské pobočky klubu politických vězňů padesátých let K-231. 

V lednu 1977 František Pitor nahrál na magnetofon Prohlášení Charty 77 odvysílané rozhlasovou stanicí Hlas Ameriky, jehož přepis se mu podařilo s pomocí Aleny Klímové rozmnožit na jejím pracovišti u vojenské posádky v Hradci Králové v desítkách kopií. Chartu a některé další související dokumenty rozšiřoval až do svého zatčení v červnu 1977. Okresní soud v Plzni dne 16. 11. 1977 kvalifikoval tuto činnost jako pobuřování a uložil Františku Pitorovi nepodmíněný trest v trvání tří let.

V osmdesátých letech se František Pitor jako jedna z předních osobností plzeňského disentu zúčastňoval veřejných protestních akcí i řady neformálních setkání. Přestože se na něj Státní bezpečnost dlouhodobě zaměřovala pod krycím jménem „Cestovatel“, pod kterým byl založen jeho signální svazek i spis „nepřátelské osoby“, pokračoval v šíření samizdatových tiskovin. Ze svého bytu v Průmyslové ulici udržoval telefonické spojení se západními rozhlasovými stanicemi, jimž předával aktuální zprávy o opozičních aktivitách. 

František Pitor zemřel dne 11. 8. 2005 v Plzni. Schválení zákona č. 262/2011 Sb. se nedožil, patří proto k účastníkům odboje a odporu proti komunismu, kterým bylo ministerstvo obrany vydáno osvědčení in memoriam.