František Stárek
František Stárek (nar. 1. 12. 1952 v Plzni), známý také pod přezdívkou Čuňas, se od svých středoškolských studií účastnil neoficiálních koncertů i dalších setkání mladých lidí, kteří vzdorovali všudypřítomné kontrole totalitní moci. Komunistický režim takové akce zakazoval, nebo dokonce násilně rozháněl brutálními zásahy pořádkových sil.
Roku 1976 normalizační justice účelově kriminalizovala členy skupiny Plastic People i některé další undergroundové umělce a organizátory jejich vystoupení. Pro Františka Stárka, který patřil k pořadatelům hudebního večera písničkářů Karla Charlieho Soukupa a Svatopluka Karáska dne 13. 12. 1975 v Přešticích, spojeného s přednáškou Ivana Martina Jirouse, to znamenalo šest měsíců ve vyšetřovací vazbě. Tvrdé postihy přispěly k tomu, že se z undergroundového hnutí stal od poloviny sedmdesátých let jeden z hlavních opozičních proudů. František Stárek se jako signatář Prohlášení Charty 77 účastnil činnosti této nezávislé občanské iniciativy, mimo jiné v rámci kolektivu mluvčích Charty a při organizování jejích diskusních fór. Spolupracoval s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných, zapojil se do Polsko-československé solidarity i řady dalších protirežimních aktivit.
V letech 1978–1980 byl František Stárek spoluvlastníkem bývalého statku v Nové Vísce u Chomutova. Tato usedlost se stala místem setkávání, pořádání nepovolených kulturních akcí i šíření protirežimních tiskovin. Právě zde vyšlo roku 1979 první číslo časopisu VOKNO. Publikování tohoto periodika zaměřeného na svobodnou uměleckou tvorbu posoudil Okresní soud v Chomutově dne 9. 7. 1982 jako trestný čin výtržnictví a uložil Františku Stárkovi nepodmíněný trestu odnětí svobody na dva a půl roku. Přesto po propuštění z výkonu trestu vydávání VOKNA obnovil, a to ještě v době tzv. ochranného dohledu, který mimo jiné spočíval v soudem nařízených pravidelných návštěvách Veřejné bezpečnosti. Od roku 1987 přibyla samostatná příloha VOKNOVINY a Videomagazín VOKNO. Tituly, které patřily k nejrozšířenějším samizdatům své doby, putovaly v rámci konspirativní sítě po celém tehdejším Československu.
Tlak represivního aparátu na Františka Stárka přitom nepolevoval ani ve druhé polovině osmdesátých let. Pokračovaly domovní prohlídky i sledování za pomoci tajných spolupracovníků bezpečnostních složek. Dne 23. 2. 1989 byl František Stárek znovu zatčen a poté dne 28. 6. 1989 odsouzen Okresním soudem v Ústí nad Labem za pobuřování k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku. Z věznice v Horním Slavkově byl propuštěn v souvislosti s událostmi spojenými se zhroucením komunistické totality dne 26. 11. 1989.
Přejeme k narozeninám a do dalších let hodně zdraví, štěstí, nezdolné vytrvalosti i životního optimismu!
