Jaroslav Prudík
Jaroslav Prudík (nar. 5. 10. 1927 v Šale) byl v letech 1945–47 členem Československé strany národně socialistické a pracoval jako úředník lékárnického grémia v Ústí nad Labem. Komunistický puč v únoru 1948 znamenal pro Jaroslava Prudíka ztrátu zaměstnání, neboť systém grémií byl zrušen a došlo k úplnému znárodnění lékáren a zavedení centralizovaného státního lékárenského fondu.
Jaroslav Prudík se rozhodl proti nastupující totalitě vymezit, a to především formou výroby a distribuce protikomunistických letáků. Společně s několika přáteli za pomoci cyklostylu rozšiřoval např. leták s názvem Občané českoslovenští. Aktivně se rovněž zapojil do akce vyzývající k psaní anonymních dopisů na adresu velvyslanectví USA v Praze se žádostí o vypsání nových svobodných voleb pod patronací OSN v roce 1949.
Dne 1. 6. 1949 byl Jaroslav Prudík zatčen. Při následné domovní prohlídce u něj StB zabavila 31 kusů protestních dopisů, které nestihl odeslat. Ve skupinovém monstrprocesu čítajícím 26 osob byl jako hlava celé protistátní skupiny odsouzen Státním soudem, odd. Brno, dne 18. 3. 1950 pro spáchání zločinu velezrady k trestu odnětí svobody v trvání 25 let. Na svobodu byl propuštěn až v roce 1963 na základě milosti prezidenta republiky. V květnu 1968 požádal o revizi svého procesu, návrh však stejně jako mnoho dalších politických vězňů vzal zpět v období tzv. normalizace, a to v srpnu 1971.
Pádu komunismu ani následné soudní rehabilitace z roku 1990 se Jaroslav Prudík nedožil. Zemřel dne 4. 4. 1973 v Moravských Budějovicích. V srpnu 2013 byl ze strany ministerstva obrany in memoriam oceněn osvědčením účastníka odboje a odporu proti komunismu dle zákona č. 262/2011 Sb.
