Jiří Šašek

Jiří Šašek (nar. 3. 9. 1938 v Břasech) patřil mezi první signatáře Prohlášení Charty 77 na Plzeňsku. Jeho podpis byl zveřejněn ke dni 9. 3. 1977. V přímé souvislosti s tímto vystoupením proti normalizačním poměrům mu byl o dva roky později protiprávně odebrán invalidní důchod. Jako jedna z předních osobností plzeňského disentu i tamější podzemní římskokatolické církve byl pod soustavným dohledem Státní bezpečnosti, která k odposlechu jeho hovorů v letech 1978–1980 opakovaně využila zpravodajskou techniku. Mezi návštěvníky bytu Jiřího Šaška v Revoluční ulici patřil i tajný spolupracovník StB s krycím jménem „PAVEL“, jenž byl pro tyto účely vybaven aktovkou se zabudovaným vysílačem.

Od ledna 1989 patřil Jiří Šašek mezi nejaktivnější členy Hnutí za občanskou svobodu v plzeňském regionu a pravidelné účastníky jeho diskusních setkání. Od června téhož roku působil v rámci nově vzniklého Západočeského koordinačního výboru této nezávislé občanské iniciativy. Publikoval své texty v samizdatovém časopisu Pevná hráz. Dne 6. 5. 1989 spoluorganizoval na náměstí Míru demonstraci k uctění amerických vojáků, kteří padli roku 1945 při osvobozování města. Nepovolená pietní akce byla ukončena zásahem bezpečnostních složek. Jiří Šašek byl zatčen, nebyla to přitom jeho jediná osobní zkušenost s takovým omezováním osobní svobody a nucenými výslechy. 
Ve druhé polovině roku 1989 se Jiří Šašek podílel na přípravách protestních akcí k výročí srpnové okupace roku 1968 i vzniku Československa. Zároveň patřil k opozičním představitelům, kteří dne 28. 10. 1989 veřejně vyzvali prezidenta Gustáva Husáka k vyhlášení amnestie pro politické vězně. V listopadu 1989 se stal jedním z mluvčích plzeňského Občanského fóra. Od 30. 1. 1990 zastával poslanecký mandát ve Sněmovně lidu tehdejšího Federálního shromáždění. 

Od úmrtí Jiřího Šaška dne 21. 11. 1990 uplynulo 35 let. Čest jeho památce!