Josef Archleb

„Pétépák“ Josef Archleb (*15. 12. 1933 - †1. 3. 1992)

Připomínáme si životní osudy dělníka Josefa Archleba, který byl v 50. letech 20. století nucen sloužit jako „politicky nespolehlivý“ v pomocných technických praporech (PTP)⚒

Narodil se v Českém Meziříčí do zemědělské rodiny, která obhospodařovala osm hektarů půdy. Jeho otec byl léta starostou obce Skršice, matka se věnovala péči o domácnost. Po vychození měšťanské školy pracoval na rodinném hospodářství, než se o něj začala zajímat vojenská správa. V rámci odvodního řízení byl příslušnou komisí okresního vojenského velitelství označen jako osoba „politicky nespolehlivá“ s určením pro službu ve vojenských pracovních jednotkách. 

Dne 29. 10. 1953 nastoupil vojenskou základní službu u 57. PTP Kladno-Libušín. O důvodech jeho zařazení k útvaru vypovídá záznam v osobní dokumentaci, který konstatuje, že je „synem rolníka, politicky nevyspělý, třídně neuvědomělý, spolehlivý pro pracovní útvary“. Po ukončení základního výcviku jednotlivce beze zbraně byl zařazen jako horník v rámci hlubinné těžby kamenného uhlí na dole Nejedlý v Libušíně. V nelehkých podmínkách a v prostředí těžké fyzické práce mu oporou zůstávala především jeho náboženská víra a soudržnost kamarádů z řad dalších „pétépáků“. Dnem 29. 10. 1955 byl Archleb přidržen k vykonání výjimečného vojenského cvičení, které bezprostředně navázalo na jeho základní službu. Dne 25. 12. 1955 byl po 26 měsících namáhavé služby konečně propuštěn do civilního života. 

Následně pracoval jako lesní dělník, aby pak nastoupil do JZD Velké Meziříčí. V roce 1956 se stal zaměstnancem místního cukrovaru, kde setrval řadu let až do svého odchodu do invalidního důchodu.