Josef Slavíček
Josef Slavíček (nar. 28. 11. 1922 v Novém Jimramově) se koncem druhé světové války zapojil do odbojové činnosti. Spolupracoval se skupinou Jermak, což byla partyzánská brigáda působící od října 1944 v oblasti Drahanské vrchoviny na Moravě. Oddíl byl složen z ruských partyzánů, sovětských zajatců a místních obyvatel a prováděl sabotáže a bojové akce proti nacistům.
V roce 1945 po odsunu německého obyvatelstva se Josef Slavíček stal národním správcem na statku v Kamenné Horce u Svitav, kde se seznámil s několika bývalými partyzány. Později odešel pracovat na statek v Novém Čestíně u Klatov, kde byl koncem ledna 1949 kontaktován svými přáteli ze Svitavska, zda by nemohl zajistit přechod hranic na Západ různým osobám. Během roku 1949 Josef Slavíček umožnil odejít do svobodného světa asi patnácti osobám, např. bývalému příslušníku československé armády ve Velké Británii Františku Lizcovi nebo Janu Brychtovi, který se v exilu stal kurýrem americké vojenské kontrarozvědky CIC.
Samotnému Josefu Slavíčkovi se však utéct nepodařilo. Dne 1. 12. 1949 byl zatčen a následně zařazen do jednoho ze soudních politických procesů v rámci vykonstruované odbojové skupiny „Ivan“, do které StB sloučila menší formace protikomunisticky smýšlejících osob ze Svitavska, mezi nimiž byla i řada bývalých partyzánů. Josef Slavíček byl 9. 5. 1950 odsouzen bývalým Státním soudem v Brně za velezradu a vyzvědačství k trestu odnětí svobody v trvání 25 let. Vězeňské brány opustil 11. 5. 1960 na základě prezidentské amnestie.
Pád nenáviděného režimu přinesl Josefu Slavíčkovi zaslouženou soudní rehabilitaci. Stalo se tak usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 1990. V září 2012 byl ministerstvem obrany oceněn osvědčením účastníka odboje a odporu proti komunismu a byl mu rovněž přiznán status válečného veterána.🏅 Zemřel dne 19. 2. 2015.
