Karel Polášek
Karel Polášek (nar. 27. 8. 1926 v Třebovicích) byl v letech 1950–1961 zaměstnán jako dělník v n. p. Vítkovické železárny Klementa Gottwalda. V roce 1952 vstoupil jako věřící katolík do nepovoleného jocistického Společenství, jehož členové vydávali náboženské knihy a další podobné tiskoviny. Část z těchto textů se otevřeně vymezovala proti marxistické ideologii.
Karel Polášek vykonával funkci pokladníka, který od zúčastněných vybíral 5 % platu do společného fondu. Prostředky byly využívány k úhradě nákladů spojených se samizdatovou činností i na charitativní účely. Po určitý čas rovněž spravoval archiv Společenství. Ilegální „kroužky“ inspirované hnutím JOC (Jeunesse Ouvrière Chrétienne – Křesťanská pracující mládež) působily po roce 1948 na řadě míst tehdejšího Československa. Státní bezpečností byly ovšem tvrdě pronásledovány.
Karel Polášek byl zatčen dne 24. 1. 1961. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 1961 byl odsouzen pro trestný čin velezrady k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Nejvyšší soud sice po odvolání rozsudkem ze dne 13. 10. 1961 překvalifikoval jednání Karla Poláška na spolčení k velezradě, výše trestu ovšem zůstala nezměněna. V květnu 1962 byl Karel Polášek propuštěn na svobodu na základě amnestie prezidenta republiky.
Karel Polášek byl roku 1991 plně rehabilitován. Zemřel dne 14. 7. 2021 v Ostravě.
