Marta Kubišová
Marta Kubišová (nar. 1. 11. 1942 v Českých Budějovicích) po 21. srpnu 1968 veřejně vystupovala proti okupaci Československa. Symbolem národního odporu se stala především její píseň Modlitba pro Martu na slova J. A. Komenského. Normalizační režim proto roku 1970 Martě Kubišové znemožnil pokračování pěvecké dráhy. V důsledku této perzekuce lepila papírové sáčky, následně pracovala jako písařka a později také referentka zásobování v podniku Výstavba hlavního města Prahy.
Dne 27. 12. 1976 Marta Kubišová připojila svůj podpis pod Prohlášení Charty 77. Dne 21. 9. 1977 se stala jednou z mluvčích této nezávislé občanské iniciativy. V této souvislosti je podepsána pod řadou veřejných prohlášení proti porušování lidských práv. Na nespravedlivé soudní procesy s představiteli opozice upozorňovala zahraniční umělce, poskytovala rozhovory západním sdělovacím prostředkům. Dne 1. 10. 1977 vystoupila na III. festivalu druhé kultury u Václava Havla na Hrádečku, spolu s Jaroslavem Hutkou, Svatoplukem Karáskem, skupinami The Plastic People of the Universe, Umělá hmota a dalšími zakázanými umělci. Byla jednou z žen-disidentek, které připomíná samizdatová kniha Evy Kantůrkové „Dvanáct rozhovorů“ z roku 1980.
Marta Kubišová byla od března 1976 sledována Státní bezpečností pod krycím jménem „Chalupnice“. Systematický nátlak na její osobu v podobě opakovaného předvolávání k výslechům pokračoval i poté, co na funkci mluvčí na podzim 1978 rezignovala z důvodu těhotenství. Dne 10. 12. 1988 zpívala Marta Kubišová státní hymnu na jediném povoleném protirežimním shromáždění, které bylo uspořádáno ke Dni lidských práv na Škroupově náměstí v Praze. O necelý rok později se aktivně zapojila do listopadových událostí, které znamenaly definitivní pád komunistické totality.
Přejeme vše nejlepší k narozeninám a hodně zdraví a štěstí do dalších let!
