Milada Kohoutková
Milada Koulová (nar. 5. 9. 1900 ve Stochově) se v roce 1923 provdala za důstojníka československé armády Josefa Kohoutka, jemuž po roce 1939 pomáhala v jeho protinacistických aktivitách. Válku přežila, její manžel takové štěstí neměl. Stal se členem významné odbojové skupiny Obrana národa. V únoru 1940 byl gestapem zatčen a od září 1940 držen ve věznici Berlín-Moabit. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl jako součást odvety nacisty popraven dne 19. 8. 1942 v Plötzensee.
V říjnu 1945 obdržela Milada Kohoutková Československý válečný kříž za svůj a manželův odboj a Josef Kohoutek byl prezidentem Edvardem Benešem posmrtně povýšen do hodnosti brigádního generála. Po únoru 1948 se Milada Kohoutková zapojila opět do odbojové činnosti, tentokrát proti nastupující komunistické totalitě. Její role spočívala v tom, že působila jako spojka mezi dvěma protirežimními uskupeními, a to skupinou Erkvije svého známého Radomíra Kleina-Jánského a skupinou svého synovce Jakuba Horáka. Milada Kohoutková např. dodávala Erkviji časopis Legie, který Horák tajně vydával. Radomíru Kleinu-Jánskému také zprostředkovala kontakt na převaděče, který mu pomohl dostat se úspěšně na Západ.
Dne 21. 8. 1948 byla Milada Kohoutková zatčena a putovala do vyšetřovací vazby. Rozsudkem Státního soudu v Praze ze dne 12. 2. 1949 byla v rámci skupinového procesu odsouzena pro trestný čin přípravy úkladů o republiku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Odvolací Nejvyšší soud dne 6. 1. 1950 pak trest zvýšil na dobu 4 let. Vězeňské brány Milada Kohoutková opustila v září 1953. Zemřela dne 4. 5. 1967 v Praze.
