Richard Smola
„Pétépák“ Richard Smola (*3. 6. 1930 - †6. 5. 2025)
Připomínáme si životní osudy strojního inženýra Richarda Smoly, který byl v 50. letech 20. století nucen sloužit v pomocných technických praporech (PTP)⚒
Pocházel z rodiny majitele menší továrny vyrábějící stroje, armatury a turbodynama v Plzni. S ohledem na studijní předpoklady absolvoval reálné gymnázium a následně nastoupil na Vysokou školu strojní a elektrotechnickou, kde si jako studijní obor vybral strojírenství. Studium mu bylo ve třetím ročníku z úřední moci přerušeno a příslušná odvodní komise jej jako osobu „politicky nespolehlivou“ povolala ke službě ve vojenských pracovních jednotkách.
Dne 1. 10. 1951 nastoupil vojenskou základní službu u 53. PTP Město Libavá. Po vykonání základního výcviku jednotlivce beze zbraně byl zařazen na pracoviště výstavby armádních objektů na letišti v Bochoři u Přerova. Po prověrkách u útvaru byl evidenčně přemístěn k 63. PTP Komárno, avšak ve skutečnosti vykonával hlubinné práce na dole Michálka ve Slezské Ostravě. Jeho úkolem bylo čistit žlaby ve štole, kterými se transportovalo vytěžené uhlí. Stejnou pracovní činnost prováděl i na šachtě Petr Cingr v Ostravě-Michálkovicích, kam byl nedlouho potom přemístěn. Jelikož na jeho vojenskou základní službu bezprostředně navázalo výjimečné vojenské cvičení, do civilu byl propuštěn až dne 7. 5. 1954. Poslední týdny vojenské služby strávil u 68. PTP Komárno a na pracovištích Hájniky a Žilina.
V mezidobí Smolovy vojenské služby byli jeho rodiče perzekuováni komunisty. Otec byl z politických důvodů uvězněn a po jeho propuštění byl s rodinou v rámci Akce B, zaměřené vůči „státně nespolehlivým osobám“, vystěhován z Plzně do pohraničí. Jeho cílovou stanicí se nakonec stal Ptenín u Merklína. V občanském životě se Smolovi i přes politické nesnáze podařilo dokončit vysokou školu s oborovou specializací na parní turbíny. Následně nastoupil do podniku Energostroj, který se pak stal součástí koncernu Škoda Praha. Díky svým jazykovým znalostem byl vysílán do zahraničí, kde se podílel na zajišťování zakázek a realizaci montáží vyrobených zařízení.
Po roce 1989 se angažoval ve Svazu PTP-VTNP v Plzni a Junáku. Věnoval se přednáškové činnosti a pomáhal organizovat setkání rodin postižených totalitním režimem. Za svou aktivitu pro uchování národní paměti byl oceněn udělením Historické pečetě města Plzně, Záslužného kříže ministra obrany ČR III. stupně a Stříbrné pamětní medaile předsedy Senátu Parlamentu ČR.
