Rudolf Macek
Rudolf Macek (nar. 13. 5. 1925 v Náchodě), absolvent vojenské akademie v Hranicích, navázal po 25. 2. 1948 kontakty s vrchním strážmistrem SNB v Náchodě Josefem Vejrkem a majitelem selské usedlosti u Náchoda Josefem Dubnem. Společně začali shromažďovat zbraně, které chtěli využít v odporu vůči nastupující totalitě. Rudolf Macek se rovněž v pozici poručíka Československé armády v Těchoníně snažil u svého vojenského útvaru ustavit skupinu osob, která by se v případě blíže neupřesněného státního převratu postavila na ozbrojený odpor vůči komunistickému režimu. Ze strany armádního velení byly tyto plány narušeny nejdříve přemístěním některých členů uskupení na jiná působiště a posléze jejich pozatýkáním.
Rudolf Macek byl zadržen dne 17. 1. 1950. Rozsudkem Státního soudu v Praze ze dne 25. 4. 1950 byl pro zločin velezrady (založení protistátní skupiny a získávání nových členů), přečinu pobuřování proti republice (umožnil dalším osobám poslouchat západní rozhlas, vedl řeči proti státnímu zřízení), zločinu vzpoury (vedl řeči proti vojenské službě) a zločinu podvodu (falešné podpisy na dovolenkách) odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 22 let. Z vězení byl propuštěn na základě prezidentské amnestie 10. 6. 1962. V období tzv. pražského jara se v roce 1968 stal předsedou přípravného výboru náchodské organizace Klubu bývalých politických vězňů K 231.
Po roce 1989 se Rudolf Macek podílel se na založení náchodské pobočky Konfederace politických vězňů a stal se jejím prvním předsedou. Dne 1. 1. 1997 udělil prezident Václav Havel plukovníku v. v. Rudolfu Mackovi medaili 1. stupně za zásluhy o obranu a bezpečnost státu. Zemřel dne 18. 11. 2012. V červenci 2013 byl ze strany ministerstva obrany in memoriam oceněn osvědčením účastníka odboje a odporu proti komunismu dle zákona č. 262/2011 Sb.
