Svatopluk Klinkovský

„Pétépák“ Svatopluk Klinkovský (*2. 10. 1928 - †7. 7. 2020) 

Přibližujeme životní příběh hokejisty a fotbalisty Svatopluka Klinkovského, který byl v 50. letech 20. století nuceně zařazen do pomocných technických praporů (PTP)⚒

Narodil se ve Zlíně v rodině živnostníka, který provozoval firmu zaměřenou na stěhování nábytku a současně vedl zaměstnaneckou ubytovnu. Ve svém podniku zaměstnával přibližně deset pracovníků. Po ukončení měšťanské školy absolvoval Klinkovský tříletou obchodní školu. Následně pracoval v rodinném podniku až do jeho znárodnění. Poté se začal živit sportem. Již od dětství se věnoval fotbalu, ke kterému se brzy přidal hokej. Během své sportovní kariéry působil jako hokejový útočník v řadě klubů ve Zlíně a Gottwaldově.

Jelikož se přiblížil do odvodního věku, začala se o něj zajímat armáda. Odvodní komise Krajského vojenského velitelství v Gottwaldově jej označila za osobu schopnou vojenské služby a rozhodla o jeho zařazení ke 2. leteckému náhradnímu pluku Tábor, kde dne 1. 10. 1950 nastoupil vojenskou základní službu. Vše nasvědčovalo tomu, že by jeho služba mohla proběhnout bez nesnází. U všech útvarů však byly na základě rozhodnutí tehdejšího vedení Ministerstva národní obrany zřízeny prověřovací komise pro mužstvo, které měly provést do konce října 1950 prověrku zaměřenou především na „syny velkostatkářů, fabrikantů, velkoobchodníků a jiných vykořisťovatelů“, jež měli být odesláni k pomocným technickým praporům (PTP). 

Přestože se nedochovaly všechny materiály, lze důvodně předpokládat, že u Klinkovského byla zmíněnou prověřovací komisí zjištěna „politická nespolehlivost“, která vyplývala z jeho původu. Podle tehdejších kádrových směrnic MNO byl považován za syna „majitele podniku s počtem zaměstnanců větším než deset“. V důsledku provedené prověrky byl dne 9. 12. 1950 přemístěn k 53. PTP Město Libavá. Po vykonání základního výcviku jednotlivce beze zbraně byl umístěn jako manuální pracovník na stavbě. Dnem 1. 10. 1952 byl přidržen k vykonání výjimečného vojenského cvičení a do civilu byl propuštěn až dne 25. 11. 1953. Ve vojenských táborech nucených prací strávil dlouhých 37 měsíců. 

Po návratu do civilního života se stále živil sportem. Když ukončil hokejovou kariéru, ještě odehrál dvě sezony ve druholigovém fotbale. S přibývajícím věkem pak nastoupil do civilního zaměstnání a pracoval jako dopravní referent v Závodech přesného strojírenství v Gottwaldově. Se zadostiučiněním uvítal pád komunismu v Československu, neboť se konečně dočkal oprávněné morální rehabilitace.