Václav Kulhánek

Připomínáme si životní osudy duchovního Václava Kulhánka, který byl v 50. letech 20. století nucen sloužit v pomocných technických praporech (PTP)

Narodil se v obci Drahov u Veselí nad Lužnicí do rodiny malorolníka, zedníka a bývalého legionáře. Správa vlastního hospodářství vyžadovala součinnost všech členů rodiny, a tak se Kulhánek už od dětství zapojoval do různých zemědělských činností. Ještě během docházky do měšťanské školy se rozhodl stát se knězem. V tomto ohledu nacházel inspiraci v místním faráři. Cesta ke splnění jeho snu nebyla přímočará. Před koncem války byl totálně nasazen na práci do lihové rafinerie, a tak se mu nástup ke studiu pozdržel. Po osvobození konečně začal studovat Gymnázium J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích, aby následně pokračoval v místním církevním semináři, který totalitní moc v roce 1950 uzavřela. Jelikož již tehdy dovršil odvodní věk, začala se o něj zajímat vojenská správa.

Odvodní komise příslušného okresního vojenského velitelství jej na základě prostudování kádrových materiálů a posudků označila za osobu „politicky nespolehlivou“ a rozhodla o jeho zařazení k vojenským pracovním jednotkám. Dne 14. 9. 1950 Kulhánek nastoupil vojenskou základní službu u 54. PTP Komárno. Po absolvování základního výcviku jednotlivce beze zbraně byl od 21. 10. 1950 zařazen jako stavebník na pracoviště výstavby vojenských objektů v Podbořanech a posléze poblíž Hájniků u Zvolena. Po dvou letech vojenské základní vojenské služby byl nucen vykonat ještě navazující výjimečné vojenské cvičení. Ve stejném zařazení tedy strávil ještě další měsíce fyzickou prací až posledního dne roku 1953, kdy byl propuštěn do civilu. Ve vojenských táborech nucených prací strávil téměř 40 měsíců života. Vojenská služba pro něj byla spojena s ponižováním a vyhrožováním od ideologií posedlých důstojníků. Světlé okamžiky přinášela jen vzájemná pospolitost všech „pétépáků“.

Ani potom totalitní režim Kulhánkovi dlouho neumožnil najít si odpovídající pracovní uplatnění. Kulhánek nastoupil jako dělník do betonárky Prefa ve Veselí nad Lužnicí. Ve volném čase se snažil pomáhat společnosti členstvím v Červeném kříži, dárcovstvím krve, ale i sepisováním obecní kroniky v Drahově. Mezi léty 1968 až 1973 dálkově studoval teologickou fakultu. Duchovní správu vykonával nejprve jako kaplan v Českých Budějovicích. Po roce 1989 byl archivářem českobudějovického biskupství a poté jeho kancléřem.