Vladimír Merta

Vladimír Merta (nar. 20. 1. 1946 v Praze) vystudoval architekturu na ČVUT a filmovou a televizní scenáristiku a režii na FAMU. Svou folkovou dráhu začal ve druhé polovině šedesátých let 20. století. Po roce 1972 se stal nedílnou součástí volného sdružení Šafrán. V letech 1977 až 1987 byl systematicky sledován Státní bezpečností. Roku 1981 byla pro tyto účely ustanovena skupina, která na základě pohovorů s návštěvníky koncertů připravovala podklady pro jeho trestní stíhání nebo nucené vystěhování v rámci tzv. akce Asanace. Přes další opatření spočívající také v kontrole korespondence a evidenci návštěv zůstala část Mertovy protirežimní činnosti neodhalena. Ve druhé polovině sedmdesátých let byla v jeho bytě pořízena nahrávka divadelní hry Audience, v níž účinkoval její autor Václav Havel spolu s Pavlem Landovským. Podílel se rovněž na distribuci samizdatových materiálů, včetně dokumentů Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). 

Navzdory pronásledování Vladimír Merta nikdy zcela neztratil kontakt se svým publikem. Vystupoval tajně ve studentských klubech a na dalších neoficiálních scénách. Roku 1986 byl oceněn na plzeňském festivalu Porta, kvůli uvedení písně „Praha magická“ ale okamžitě následoval další zákaz. Vladimír Merta se ve své tvorbě vyhýbal prvoplánové kritice poměrů. Jeho písně proto dodnes oslovují posluchače, jak dokládá také nahrávka z jeho vystoupení roku 1988 v Malostranské besedě. Když se však po brutálním zákroku proti čínským studentům na Náměstí nebeského klidu v červnu 1989 vymezil proti zlu komunistické totality, pojmenoval je v písni „Vzdálené výstřely“ bez jakýchkoliv jinotajů a kompromisů: „Kdo cestou k moci vraždil, vraždí a bude vraždit dál.“ 

Pokud se Vladimíra Merty zeptáte, kde vzal k veřejné prezentaci takové skladby odvahu, odkáže na svého otce Augustina Mertu (1914–2006), který bojoval proti nacismu v řadách československé západní armády. Protože opravdovým hrdinou je pro něj jedině on. Vzpomínáte? Verše „Jsem špatný člověk, co slouží dobré věci“ zněly 24. 11. 1989 z balkonu budovy Melantrichu. A s Vladimírem Mertou je zpívalo zaplněné Václavské náměstí.

Děkujeme za vše a přejeme hodně zdraví a tvůrčích sil do dalších let!