Vladimír Pavlíček

„Pétépák“ Vladimír Pavlíček (*29. 1. 1928 - †27. 5. 2025) 

Připomínáme si životní osudy výrobního náměstka Vladimíra Pavlíčka, který byl v 50. letech 20. století nucen sloužit v pomocných technických praporech (PTP)⚒

Narodil se v Praze do rodiny majitele továrny na výrobu umělých líhní drůbeže. Jeho životní osud se začal rozehrávat v Příbrami, kde studoval reálné gymnázium, které úspěšně ukončil maturitou. V době druhé světové války se zapojil se svým otcem do ilegálního hnutí „Obrana národa“. Stal se spojkou mezi jednotlivými odbojáři, převážel ilegální letáky a tiskoviny, jež s dalšími spolupracovníky šířil po celém Podbrdsku. Později zásoboval potravinami partyzány a sovětské výsadkáře ze skupiny „Smrt fašismu“ ukrývající se v lesích na Dobříšsku. V květnových dnech roku 1945 se zapojil do strážní služby při vznikajícím ONV v Příbrami.

Po válce se angažoval v mládeži sociálnědemokratické strany a studoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT. Na začátku roku 1949 byl pro svůj původ a politické postoje z vysoké školy vyloučen. Přešel do zaměstnání v Praze-Nuslích, kde se stal elektromontérem n. p. Elektra. Odvodní komise okresního vojenského velitelství v Příbrami jej na základě prostudování kádrových materiálů a posudků označila za osobu „politicky nespolehlivou“ a rozhodla o jeho zařazení k vojenským pracovním jednotkám. Ve zprávě bezpečnostních složek se zmiňuje, že Pavlíček neměl kladný poměr k lidově-demokratickému zřízení republiky a v jeho otci se projevovala „touha po zbohatnutí“, neboť stal se „vykořisťovatelem, když zaměstnával kolem 100 dělníků“. 

Dne 1. 10. 1950 Pavlíček nastoupil vojenskou základní službu u 56. PTP Horní Suchá. Po ubytování v přízemních dřevěných barácích absolvoval nezbytné lékařské prohlídky, následně jej havíři seznámili s bezpečnostními předpisy pro práci na šachtě. A již druhý den byl zařazen jako razič při hlubinné těžbě uhlí na zdejším dole Prezident Gottwald. Začátky to nebyly příjemné. Společně s ostatními se musel přeorientovat na tvrdou hornickou práci, zvyknout si na střídání směn – ranní, odpolední, noční – i celkově se přizpůsobit zvykům a mluvě horníků, s nimiž prožíval svůj úděl.  Po těžké práci následovalo pořadové cvičení, které bylo dvakrát v týdnu nahrazováno politickým školením. Ideologicky pojaté přednášky měly podle Pavlíčkových slov „pétépáky přetavit k obrazu nového člověka socialistické společnosti“. Vojenská základní služba se Pavlíčkovi u reorganizovaného 12. TP prodloužila o výkon výjimečného vojenského cvičení, a tak byl do civilu propuštěn až dne 31. 12. 1953. 

V občanském životě pak pracoval ve výrobním družstvu Mechanika, z něhož byl během normalizace jako iniciátor protirežimní frakce propuštěn. Oprávněné rehabilitace se dočkal po roce 1989 v rámci demokratických změn v Československu.